korekce drobných ortodontických vad pomocí estetických materiálů

Některé drobné odchylky v postavení či velikosti jednotlivých zubů, které nenarušují funkci chrupu jako celku (míněna je zde funkce žvýkací a artikulační), mohou přesto obtěžovat svého nositele právě narušením funkce estetické. Patří k nim například diastema - mezera mezi horními jedničkami, či tremata - mezery mezi zuby v jiných lokalitách. Nejvíce esteticky rušivé jsou pochopitelně mezery ve frontálních úsecích chrupu (tedy mezi předními zuby), obzvláště v horní čelisti. V některých případech mají tyto mezery vliv i na výslovnost (artikulaci). To záleží nejen na velikosti a lokalitě mezery, ale také na schopnosti vykompenzovat existující nedostatek při řeči využitím ostatních orgánů, které se na tvorbě hlásek podílejí (jazyka, rtů a dalších). Tyto kompenzační schopnosti jsou u různých jedinců velmi odlišné, proto někteří lidé dokáží prakticky bezchybně artikulovat i s poměrně výraznými vadami, zatímco jiným i drobná odchylka způsobí artikulační problém (např. při vyslovování sykavek apod.). Příčin vzniku mezer je více. Většinou se jedná o disproporci (nerovnoměrnost) mezi velikostí čelistí a zubů, protože tyto se dědí nezávisle na sobě. Snadno tedy může dojít k tomu, že zuby jsou do čelisti buď příliš malé a vznikají mezi nimi mezery, nebo je naopak menší čelist, a dochází ke stěsnání zubů, které je třeba řešit ortodonticky. Diastema může být dále způsobeno například přespočetným zubem, který bývá uložen v kosti mezi kořeny horních jedniček (mesiodens) a mechanicky tyto zuby roztlačuje, nebo širokým horním frenulem (uzdičkou), které se v některých případech upíná až na patrové straně (do papilla incisiva), čímž opět brání postavení horních velkých řezáků ve vzájemném kontaktu.

K drobným odchylkám v postavení zubů, které lze vizuálně upravit pomocí estetických materiálů, dále patří např. rotace (otočení podél dlouhé osy) či mírná protruze (vyklonění směrem dopředu - týká se hlavně oblasti řezáků, eventuálně špičáků) jednotlivých zubů, apod. Velice efektně a hlavně šetrně lze pomocí estetických adhezivních materiálů vyřešit také odchylky ve velikosti jednotlivých zubů. Častá je například úprava tzv. čípkového horního malého řezáku (dvojky). Jedná se o zub se silně redukovanou korunkovou částí, která zdaleka nedosahuje běžné velikosti. V některých případech se dokonce setkáváme s tzv. agenezí horní stálé dvojky. Je to stav, kdy daný zub není vůbec založen, a tudíž neprořezává. Agenezí mohou být postiženy i všechny stálé pětky, zuby moudrosti, méně často i ostatní zuby, včetně zubů dočasných (mléčných). Tyto případy ovšem většinou nebývají esteticky rušivé. U ageneze horní dvojky lze estetický dojem vylepšit úpravou tvaru špičáku. Pomocí bílých adhezivních materiálů jsme schopni změnit tvar špičáku tak, aby imitoval chybějící dvojku.

Jak korekce bílými materiály probíhá?

Výhodou této techniky je to, že je maximálně šetrná ke zdravým zubním tkáním. Používané materiály vykazují chemickou vazbu ke sklovině. To umožňuje lékaři provést estetickou korekci zcela bez vrtání, bílá dostavbová hmota je k zubu prostě přilepena. Díky tomu je také zákrok zcela bezbolestný, a to i bez použití anestezie.

Nejprve lékař podle barevného vzorníku zvolí vhodný odstín shodný s odstínem korigovaného zubu. Povrch zubu v místě, kde je třeba přidat bílou hmotu (směrem do mezery, v místě chybějící skloviny, apod.), se potírá speciálními tekutými nebo gelovými přípravky. Tyto kroky, nazývané podle druhu použitých hmot etching, bonding či conditioning, zprostředkují následnou vazbu bílé hmoty (nejčastěji fotokompozitní pryskyřice) k zubní sklovině. Poté lékař tzv. "z volné ruky" modeluje zub do požadovaného tvaru tím, že postupně přidává jednotlivé vrstvy bílého materiálu. Každá vrstva je vytvrzena modrým světlem speciální LED lampy. Na závěr se povrch dostavby vyleští speciálními rotačními nástroji do vysokého lesku.